CIDNA 2019: Bylo to velkolepé, důstojné a velmi přátelské, hodnotí první etapu Vzpomínkového letu trojice Pruša-Dermišek-Boutineau

CIDNA 2019       První etapa Vzpomínkového letu českých posádek ve stopách linek letecké společnosti CFRNA/CIDNA je za námi, a rádi říkáme, že byla nadmíru úspěšná. Jak ji viděli organizátoři a jejich francouzská spojka Maryla Boutineau, si přečtěte dnes, dojmy ostatních účastníků přineseme příště.   

Jak těžké bylo sobotní rozhodování letět/neletět, když byla kvůli počasí uzavřena všechna letiště na trase letu?

Jiří Pruša: Odvolat akci, kterou náš tým připravoval skoro rok, nebylo rozhodně jednoduché. Počasí jak u nás, tak ve zbytku Střední Evropy bylo ale tak mizerné, že nám vlastně nic jiného nezbylo. Zrušili jsme tedy sobotní odlet i návštěvu Vídně a Budapešti a doufali, že v neděli bude počasí lepší. Obě zrušená letiště to přijala rozumně, protože i u nich bylo neletové počasí…  

» Sledujte náš let na expediční on-line mapě. 

Miloš Dermišek: Vzhledem k aktuálnímu sobotnímu počasí bylo skutečně jediné správné řešení doletět na domovské letiště OK-LEX do Příbrami a zde v klidu počkat na lepší letové podmínky. V sobotu ostatně kvůli počasí úplně zrušila svoji účast na expedici dvě letadla, jejichž posádky nevěřily, že se situace v neděli zlepší. 

Marylo, jak jste nejistou situaci prožívala z pozice pozorovatele, jenž se do cílové destinace, tedy Bukurešti, přemísťoval po vlastní ose? 

Maryla Boutineau: Já jsem do Bukurešti letěla linkou a odsud jsem pak měla nočním vlakem dorazit do Aradu, což je mimochodem dvanáct hodin jízdy. Do Bukurešti jsem pak toužila přiletět na palubě OK-LEX - pokud by byl Miloš tak laskav a uvolil se letět s jinou posádkou jejich letadlem. Jelikož se ale situace nepřízní počasí zkomplikovala, tak jsem do Aradu nejela a věnovala jsem se vyhledávání stop CFRNA/CIDNA v Bukurešti. 

Jaký byl průběh letu do Aradu a následně do Bukurešti?

JP: Nedělní let nejdříve do Szegedu a následně do Aradu byl až k rakouským hranicím normální. Od Vídně nás pak ale snižující se základna mraků tlačila stále níž, a tak jsme u Gyoru zvažovali přistát. Než jsme se k tomu ale odhodlali, Gyor jsme přeletěli a zdálo se nám, že se počasí zlepšuje. To zdání nám pomohlo postoupit dále na východ a tam se začala základna zvyšovat, mraky řídnout a v Szegedu jsme přistáli do slunce. Dvě letadla, která se zpozdila ještě v Česku, už celou trať proletěla v podstatně lepších podmínkách. Čekání se tedy někdy i vyplatí.

CIDNA 2019: Odlet z LKLT, sobota 7. září 2019 
Přeodletové selfie z Bukurešti 10. 9. 2019

MD: Jirka, to řekl dostatečně a výstižně. Za mě jen to, že jsme na rozhodování a pilotování byli dva a mohli se vzájemně podpořit. 

Poprvé jste letěli na expedici ve skupině, byť každá posádka letěla na svou zodpovědnost a s vlastním letovým plánem. Jaká byla tahle zkušenost? 

JP: Celou akci jsme připravovali jako nekomerční, sportovní a historickou záležitost. Nechtěli jsme a nemohli jsme brát na sebe zodpovědnost za rizika ať letová nebo finanční. Zajistili jsme tedy s partnery na traťových letištích (nakonec jen Szeged, Arad, Baneasa) vše co bylo třeba – program, celní/pasové odbavení, palivo atd. a doporučili jsme letové trasy a ubytovací možnosti. Každý účastník pak naše doporučení buď využil nebo ne. Společného programu jsme se zúčastnili ale všichni, což bylo skvělé.

 
Petr Mlčák junior a Petr Mlčák senior před jejich Fascination OK-KUF 07 na LRBS. 
Petr Dolejš, člen Klubu lovců letišť, letěl s Tecnamem OK-LUA-44. 
Posádka Piperu PA 28 OK-MIG Václav Kremer a Madlen Molhem na letišti Baneasa v Bukurešti. 
Posádka CTLS OK-CPK Petr Pospíšil a Alois Morkus po příletu a přivítání v Bukurešti.

MD: Hlavní tíhu organizace mimo Česko nesl Jirka a já se v tomto případě jen vezl. Nicméně jsme rádi, že jsme se rozhodli pro tento druh organizace, to znamená každý ve vzduchu sám za sebe, protože ve dvou bychom asi vše neuhlídali. 

Jak vás v jednotlivých místech přijali? Co a kde vás nejvíc potěšilo?

JP: Jak v Aradu, tak v Bukurešti na Banease jsme byli vlastně překvapení, jak vážně přípravy na náš přílet naši tamní kolegové vzali. V Aradu proběhla tisková konference, krátká prezentace, natáčela nás regionální televize, naši hostitelé nás vzali na prohlídku města, besedovali s námi na radnici, hostili nás. Na letiště Baneasa to bylo ještě silnější: vodní slavobrána, elegantní mladé dámy v kostýmech z dvacátých let minulého století, promítání videosmyček s tématy Prahy a Československa, dobová česká hudba, loga expedice, prezentace, pohoštění … No prostě, bylo to ohromně fajn. 

» Létáte do zahraničí, nebo se na to chystáte? Osvěžte si anglickou VFR komunikaci s naší on-line aplikací VFR Communication. Vaše letadlo může monitorovat tracker Trexee.  

MD: Já jsem byl skutečně mile překvapen, jak k celé akci Rumuni na všech letištích přistoupili a mimo vodní slavobrány, kterou jsem na vlastní kůži ještě nezažil, na mě udělali velmi dobrý dojem obě prezentace při tiskovkách, při nichž naši hostitelé, dnes již přátelé, hodně oceňovali význam českých nebo tehdy ještě československých pilotů a leteckých odborníků pro rozvoj rumunského létání. 

Přivítání na letišti Baneasa. Video: Petr Dolejš

MB: Já jsem byla velmi dojata tím, jak krásně personál letiště nachystal důstojné přijetí letců Vzpomínkového letu. Na těch pět českých letadel, které jsem viděla na letišti při rolování na stojánky, jsem byla hrdá, protože se zdálo, že si přílet i průjezd "vítězným vodním obloukem" nejdřív piloti nacvičili. Nikdo by nevěřil, že opak byl pravdou. A pak už následovaly projevy, interview, natáčení celostátní rumunské televize, květiny, dárky, občerstvení, společné fotografování i sliby, že budeme v příštích několika letech slavit další důležitá data CFRNA/CIDNA každoročními přílety... 

Naši francouzskou spolupracovnici Marylu Boutineau přivítali v Bukurešti touto krásnou kyticí.

Na letišti v Banease se mi rovněž líbilo, že se organizátoři snažili navodit atmosféru dvacátých let předchozího století - dobový nábytek, dvě krásné mladé dívky oblečené do charlestonových šatů a nádherný dobový film s reportážemi z měst, jimiž procházela linka z Paříže do Istanbulu. To vše píši dosti podrobně, protože "mým" letcům to mohlo uniknout - ne samozřejmě ty dívky, ale ten film...

O Aradu se žel zmiňovat nemohu, protože jsem tam nebyla, ale i tam prý bylo přijetí velmi krásné a navíc spojené s prohlídkou města. 

» Přečtěte si na Aktuálně.cz článek Unikátní historie: Čechoslováci stáli u zrodu první mezikontinentální aerolinky

Já jsem ovšem v Bukurešti nelenila, a tak jsem našla bývalé vojenské letiště Piperu, kde přistáli letci v začátcích CFRNA vůbec poprvé a kde se nachází také letecké muzeum. Jedna vystavená fotokopie doplněná mylnými informacemi mě ale nemohla uspokojit, tak jsem pátrala dál. Našla jsem honosný palác Marmorosch-Blank Bank, který je toho času v přestavbě, a tak by snad aspoň ve vnější podobě měl přežít. Také jsem našla restauraci CINA, kam rád chodil šéfpilot CFRNA Noguès, jak o tom píše v dopisech manželce. Restaurace je však žel ve stavu Šípkové Růženky mnoho let před příchodem prince, tak si netroufám dopustit jakéhokoli odhadu stran její budoucnosti.

Našla jsem i historické paláce a hotely, které jsou svědky doby, kdy se Bukurešti říkalo "malá Paříž", a kterou piloti milovali. Je pro mne totiž důležité zasadit příběhy lidí, o kterých píši, či které cituji v knize o CFRNA/CIDNA do prostředí, které ke mně promlouvalo i přes časovou propast velmi silně. Velkým momentem pro mne bylo objevení pomníčku CFRNA/CIDNA před letištěm Baneasa, nádherného historického terminálu tohoto letiště a světelného majáku pro tehdejší noční lety. A od pana Dana Hadircy a Alexandra Bartocea jsem se pak dověděla zajímavé historické souvislosti. 

Došlo i na nějaké zklamání?

JP: Je to zvláštní, ale vlastně žádné zklamání jsme neprožili. Vše, kromě opožděného odletu, proběhlo nad očekávání dobře.

MD: Zavřená restaurace na letišti Hévíz-Balaton (smích). Letěli jsme se tam skutečně jen najíst, a nic. Ti co se najedli v Szegedu, tentokráte udělali lepší rozhodnutí než my s Jirkou.

MB: Ponořila jsem se natolik do atmosféry dvacátých let, že jsem byla zklamaná, že nemohu poobědvat s Mauricem Noguèsem, šéfpilotem CFRNA/CIDNA v té krásné francouzské restauraci CINA, kam tak rád chodil.

expedice_cfrna_cidna_2019_fcb_cz_final-min-min.jpg - kopie - kopie - kopie - kopie

První etapa byla tedy více než úspěšná. Jak vás to motivuje pro etapu druhou, která by měla vyvrcholit recepcí u starosty Štrasburku a účastí na Dnu otevřeného letiště tamtéž? 

JP: Pár dnů před odletem jsem byl v mírné skepsi a říkal jsem si, že bych se do toho už znovu nepustil. Nyní po úspěšné první etapě přemýšlím o nejlepším datu pro další ročník. Přijetí u starosty Štrasburku nám může pomoci dále pozdvihnout lesk celé akce a tím přitáhnout více pozornosti od veřejnosti i letecké komunity. To ve svém výsledku pak může přinést růst zájmu a pozornosti k letectví a jeho historii, což je to, čemu věnujeme hodně našeho úsilí a energie. 

MD: Dle mého názoru první etapa v každém případě pro nás v tom pozitivním slova smyslu motivací byla. Až teprve zde jsme si uvědomili, že naše první myšlenka něco podobného udělat, která vznikla před dvěma lety, se najednou zhmotnila a zavlekla do děje dnes již desítky osob a přátel letectví. A to je pro mě asi ta největší odměna!

MB: Druhá etapa by měla být také velkolepá. Členové aeroklubu na Polygonu se kromě setkání s účastníky Vzpomínkového letu chystají udělat výstavu o CFRNA/CIDNA a vystavit historická letadla. Radnice poslala pozvánky na recepci všem diplomatům, profesorům, představitelům Obchodní komory atd. ve Štrasburku. Počítá se s účastí českých pilotů na sobotním programu otevřených dveří na historickém letišti Polygon, kde přistávala letadla CFRNA/CIDNA. Pro české zájemce o letectví je to velká příležitost se seznámit s francouzskými letci a publikem.

Marylo, jaké reakce na to, že se jacísi letci z Česka jali oslavit úsilí Francouzů na rozvoji letecké dopravy v Evropě, jsou v kolébce CFRNA/CIDNA, tedy Štrasburku, ev. vůbec ve Francii?

MB: Nemyslím, že by někomu vadilo, že se jedná o letce z Česka, naopak. Iniciativa z české strany dává akci evropský nádech, na který, zejména ve Štrasburku, je společnost připravená a pozitivně naladěná.

Jan Dvořák

Partneři projektu: